Kodex marketingu náhrad mateřského mléka

Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka
Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka (kodex) byl přijat valným shromážděním SZO v roce 1981 jako doporučení vládám členských zemí. Cílem kodexu bylo přispět k zajištění adekvátní a bezpečné výživy pro kojence prostřednictvím ochrany kojení před nevhodným marketingem náhrad mateřského mléka, lahví a dudlíků a zajištěním správného používání náhrad mateřského mléka, pokud jsou nezbytné, na základě správné informovanosti a prostřednictvím vhodného marketingu. Náhradou mateřského mléka se rozumí jakákoliv kojenecká mléčná výživa a nemléčná kojenecká výživa určená k použití v prvních 6 měsících věku dítěte, kdy je jako optimální strava doporučováno pouze mateřské mléko.
Následující přehled upozorňuje na hlavní okruhy spojené s praktickou činností zdravotníků, kteří mají v péči matku a dítě.
Článek 4: Informovanost a vzdělávání
4.1 Odpovědností vlád by mělo být zajištění toho, aby rodinám a těm, kdo pracují v oblasti kojenecké a dětské výživy, byly poskytovány objektivní a jednoznačné informace o výživě kojenců a dětí.
Jakékoliv informace poskytované firmami musí být v souladu s požadavky článků 4.2 a 4.3 kodexu. Rozdíl mezi „informováním“ a „propagací“ je někdy tak jemný, že je obtížné je rozlišit.
4.2 Informační a vzdělávací materiály, ať už psané, audiální nebo vizuální, pojednávající o výživě kojenců a určené pro těhotné ženy a matky kojenců a batolat, by měly obsahovat jasné informace o všech následujících bodech:
·  prospěšnosti a prvořadosti kojení
·  výživě matky a přípravě na kojení a jeho udržení
·  negativním vlivu částečného krmení kojeneckou lahví na kojení
·  obtížnosti změnit rozhodnutí nekojit
·  vhodném použití umělé kojenecké výživy, kde je to nutné.
Pokud takové materiály obsahují informace o použití umělé kojenecké výživy, měly by zmínit sociální a finanční důsledky jejího používání, varovat před zdravotními riziky spojenými s nevhodnou výživou nebo metodami krmení, a zvláště zdravotními riziky spojenými se zbytečným a nesprávným používáním náhrad mateřského mléka. Takové materiály by neměly používat žádné obrázky nebo texty, které by mohly idealizovat používání náhrad mateřského mléka.
Firmy se zavádění této části kodexu brání. Často se snaží používat formulace, které jsou méně konkrétní a proto méně účinné, pokud jde o ochranu a propagaci kojení. Zdravotníci by měli prověřovat informační materiály pro těhotné ženy a matky připravované výrobci kojenecké výživy.
4.3 Dary informačního nebo vzdělávacího vybavení nebo materiálů ze strany výrobců nebo distributorů kojenecké výživy by měly být poskytovány pouze na požádání a s písemným schválením příslušného vládního úřadu nebo v rámci směrnic vydávaných pro tento účel. Takovéto vybavení nebo materiály mohou být označeny názvem nebo emblémem dárcovské firmy, ale neměly by odkazovat na konkrétní výrobek, který spadá do rozsahu působnosti kodexu, a měly by být distribuovány výhradně prostřednictvím systému zdravotnické péče.
Žádný ze zmíněných materiálů by neměl být výrobci nebo distributory poskytován přímo těhotným ženám a matkám.
Článek 6: Systémy zdravotnické péče
6.1 Zdravotnické úřady v členských státech by měly přijmout vhodná opatření na podporu a ochranu kojení a prosazování tohoto kodexu a měly by poskytovat příslušné informace zdravotníkům s ohledem na jejich zodpovědnosti, včetně informací stanovených ve článku 4.2.
6.2 Žádné zařízení zdravotnického systému by nemělo být využíváno za účelem propagace umělé kojenecké výživy a jiných výrobků v rozsahu platnosti kodexu.
Tento kodex však neklade překážku šíření informací odborníkům jak je stanoveno v článku 7.2.
6.3 Zařízení systému zdravotnické péče by neměla být využívána k vystavování výrobků v rozsahu působnosti kodexu a plakátů poukazujících na tyto výrobky nebo k distribuci materiálu poskytovaného výrobcem nebo distributorem jiného než je stanoveno v článku 4.3.
6.4 Působení „odborných zástupců“, „dětských sester“ nebo jiného personálu poskytovaného nebo placeného výrobci nebo distributory by nemělo být v systému zdravotnické péče povoleno.
6.5 Krmení umělou kojeneckou výživou by mělo být předváděno pouze zdravotnickými pracovníky a pouze matkám nebo rodinným příslušníkům, kteří ji potřebují používat. Poskytované informace by měly obsahovat jasné vysvětlení rizik nesprávného používání.
Článek 7: Zdravotničtí pracovníci
7.1 Zdravotničtí pracovníci by měli podporovat a chránit kojení. Ti, kteří se zejména zabývají výživou matky a dítěte, by se měli seznámit se svými odpovědnostmi vyplývajícími z kodexu, včetně informace uvedené ve článku 4.2.
7.2 Informace o výrobcích v rozsahu platnosti kodexu poskytované výrobci a distributory zdravotnickým pracovníkům by se měly omezovat na odborné a faktické a neměly by vytvářet přesvědčení, že krmení umělou kojeneckou výživou je rovnocenné nebo nadřazené kojení. Měly by rovněž zahrnovat informace uvedené v článku 4.2.
7.3 Zdravotnickým pracovníkům nebo jejich rodinným příslušníkům by neměly být výrobci nebo distributory nabízeny žádné finanční nebo materiální stimuly k propagování výrobků v rozsahu působnosti kodexu ani by zdravotnickými pracovníky nebo jejich rodinnými příslušníky neměly být přijímány.
7.4 Zdravotnickým pracovníkům by neměly být poskytovány vzorky kojenecké výživy nebo jiných výrobků v rozsahu působnosti kodexu nebo vzorky vybavení či potřeb určených pro jejich přípravu nebo použití s výjimkou případů, kdy je to nezbytné pro účely odborného posouzení nebo výzkumu na institucionální úrovni.
Zdravotničtí pracovníci by neměli dávat vzorky kojenecké výživy těhotným ženám, matkám kojenců a batolat nebo jejich rodinným příslušníkům.
7.5 Jakýkoli příspěvek, který výrobci a distributoři výrobků v rozsahu působnosti kodexu poskytnou zdravotnickému pracovníkovi nebo v jeho prospěch na stipendia, studijní cesty, výzkumné granty, účast na odborných konferencích a podobně, by měli ohlásit instituci, k níž přijímající pracovník patří. Podobně by to měl ohlásit příjemce.
Následné relevantní rezoluce valného shromáždění Světové zdravotnické organizace (WHA47.5 z roku 1994, WHA49.15 z roku 1996, WHA54.2 z roku 2001) rozvíjejí kodex a aktualizují požadavky na regulaci marketingu náhrad mateřského mléka, lahví a dudlíků. Rezoluce mají stejný právní statut jako kodex.
Rezoluce SZO (WHA47.5) z května 1994 vyzývá členské státy, „aby zajistily, že žádné dodávky náhrad mateřského mléka a dalších výrobků v působnosti kodexu nebudou zdarma nebo se slevou nabízeny jakémukoliv zdravotnickému zařízení.“.
WHO odhaduje a statistiky ÚZIS to potvrzují, že méně než 3 % matek není schopno kojit. Ve světě však firmy porodnicím a klinikám dodávají větší množství náhrad mateřského mléka s cílem podpořit rutinní dokrmování novorozenců a rozdávání vzorků matkám při propouštění z porodnice.
V květnu 1986 byla přijata rezoluce SZO (WHA 39.28), která vyzývá členské státy, „aby zajistily, aby malá množství náhrad mateřského mléka, jež jsou potřebná pro menšinu dětí, které je v porodnicích a nemocnicích potřebují, byla dostupná běžnými cestami jejich opatřování a nikoliv prostřednictvím bezplatných nebo dotovaných dodávek“.
V květnu 1996 byla přijata rezoluce WHO (WHA 49.15), která vyzývá členské státy, „aby zajistily, aby nemléčný příkrm nebyl propagován nebo používán způsoby, které ohrožují výlučné kojení po dobu 6 měsíců a další kojení po dobu 6-24 měsíců.“ A dále, „aby zajistily, aby finanční podpora ze strany průmyslu kojenecké výživy pro zdravotnické pracovníky v oblasti péče o matku a dítě nevytvářela konflikty zájmu, zejména s přihlédnutím k iniciativě SZO/UNICEF „Baby Friendly Hospital“.
Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka a následné rezoluce SZO jsou závazné pro členské země SZO a mají přispět k prosazování optimálního způsobu výživy kojence (t.j. výlučné kojení po dobu prvních 6 měsíců života a pokračování v kojení s nemléč-nými příkrmy od ukončeného 6. měsíce do 2 let věku dítěte), jak je požadují rezoluce SZO z roku 1996 (WHA 49.15) a 2001 (WHA54.2).
Prohlášení:
Předkládané stanovisko by mělo posloužit k intenzivně založenému úsilí zlomit překážky v zahájení a vytrvání v kojení. I když národní snaha zahájit kojení byla úspěšná, pouze jedna třetina dětí je kojena déle než šest měsíců. Proto úkolem všech, kteří přicházejí do styku s kojící ženou i jiných profesionálních organizací je informovat o významu výlučného kojení do dobu 6 měsíců a kojení s doplňkovou stravou po dobu 2 roků a déle a usilovat o to, aby kojení bylo přijato jako kulturní norma.